Trápení základního střihu

K šití jsem spoprvé přičichla  při výrobě fantasy a historických kostýmů kdysi dávno a postupně jsem se dostala i k normálnímu oblečení. Naštěstí jsem tak nezačínala u často doporučovaných povlaků na polštáře, které by mě spíš odradily.

Ze začátku jsem měla vždycky radost z toho, že má oděv tvar jaký jsem chtěla a postupně jsem ho pak začala vylepšovat i z rubu.Neskromně řeknu, že za poslední dva roky jsem se hodně zlepšila a věci co si ušiju, mám vážně ráda. (Velkou zásluhu má na tomhle můj milý, který je ochoten chválit všechny  detaily a hlouposti na které jsem pyšná. Od toho jak krásnou kapsu jsem mu vytvořila na vestě až po to jak hezky se mi tentokrát povedlo udělat ty prťavé stehy na rubu, které stejně nikdo nikdy neuvidí ;)). 

Postupně jsem si začala pohrávat s myšlenkou na tvorbu vlastních složitějších střihů. Moje jediná zkušenost s tímhle neprobádaným uzemím prozatím pocházela z výroby korzetu pod prsa. Ale i když to dopadlo docela dobře (hlavní je se nebát, že jo), tak to bylo asi spíš štěstí začátečníka a projekt při kterém jsem neřešila nic jako jsou prsní záševky. Jinak jsem se vždycky držela střihů koupených nebo obkreslených podle existujícího kusu.

Koupila jsem si tedy v antikvariátu českou knihu Šijeme od E. Šándorové z osmdesátých let, kde návod na základní střih je. A nakonec ji odložila do police, protože ve vesměs slovním popisu kreslení střihu jsem se ztrácela. Jinak ale kniha rozhodně není špatná , obsahuje hodně podrobné návody s obrázky třeba na šití různých kapes, manžet nebo vsazování rukávů,  i hodně povídání o typech látek i nití. Shrnuto podrženo, knížka je to hezká, ale nakonec jsem ji nepoužila k tomu proč jsem ji koupila. 

Myšlenku vlastního střihu jsem tedy na nějaký čas zase opustila, až do minulého víkendu, kdy jsem na bleším trhu U elektry v Praze (dříve býval na Kolbence) narazila na jinou publikaci. Jmenuje se Šijeme doma a stála 10 korun. Moc jsem si od ní neslibovala ale i tak ji koupila. Po podrobnějším prolistování doma jsem došla k tomu, že tohle je návod, který má sice menší obrázky, ale vážně by mě mohl provést tvorbou základního střihu krok po kroku. 

Vyzbrojila jsem se tedy balícím papírem, krejčovským metrem, tužkou, trojúhelníkem a dlouhým pravítkem a po třech hodinách trápení sebe, pomáhajících koček i mého přítele vzniklo něco, co jsem mohla vítězoslavně obtáhnout černou fixkou. Jinak bych se ve všech těch čarách už vůbec nevyznala. 

Zatím si nejsem jistá  jestli střih bude fungovat a všude sedět, ale i kdyby ne mám ze sebe velkou radost. Překonala jsem totiž jeden  pomyslný blok, který mi říkal, že se o to vůbec nemá smysl pokoušet. 

A co se základním střihem podniknu dál? Prvně ho zkusím sešít z nějaké levné látky a upravím co bude potřeba. A jestli bude výsledek uspokojující začnu si hrát s úpravami jako je  přemístění záševků a ušiju si jednoduché šaty. A pak přijdou další velké výzvy, ale radši nebudu předbíhat.