Šaty podle vlastního střihu

První šaty podle mého  vlastního střihu vznikaly dost organicky. Nejprve to byla zkouška jestli mi bude sedět živůtek podle střihu, který jsem narýsovala. S úspěchem jsem nepočítala a  šila z kusu obyčejného  bavlněného plátna. Během procesu pak začaly vznikat šaty. Článek pro nevnímejte úplně jako návod, úplně takhle by totiž šaty vznikat neměly;). Je to spíš záznam o jednom dobrodružství, doplněný fotkami detailů ručního šití. A proč ruční šití? Porouchal se mi stroj ;).  
(Fotky celých šatů najedet v navazujícím článku).

Zdlouhavý úvod uzavřu tím, že organizovanější a vzdělanější švadlena by z mého počínání mohla třeba omdlít, takže všechny úzkostlivé tímto varuji, aby přestali číst.   

Začalo to vytvořením  střihu živůtku ze základního střihu, živůtek měl sahat do pasu a vyzkoušela jsem i jak se přesune prsní záševek do podpaží. Bylo to mnohem jednodušší, než jsem čekala. Stačila mi tužka, pravítko a nůžky a trvalo to do dvaceti minut včetně dumání nad knihou Šijeme doma.

Všechno jsem co nejpečlivěji překreslila na látku, sešila bílou  stehovkou, dozadu přichytila zip, vyzkoušela na sobě a všechno sedělo jak mělo. Mile mě to překvapilo a  rozhodla jsem se změnit projekt "zkouška prvního střihu"  na "bavlněné letní šaty".

Živůtek který vznikl původně jako zkouška manipulace se záševky neměl žádný výstřih a vypadal spíš jako látkový krunýř. Rozhodla jsem se zkusit vyrobit vepředu výstřih lodičkový a vzadu o něco hlubší kulatý, sahající kousek pod lopatky. Naznačila jsem si krejčovskou křídou tvar budoucího výstřihu a prostě střihla. Trochu jsem zvětšila i průramky aby vypadaly líp.

Průramky i výstřih by se správně měly stabilizovat, ale přiznávám, že tentokrát jsem se na to vykašlala, protože než získaly tyhle kritické části svůj definitivní tvar, provedla jsem s látkou ledacos a stabilizace by už asi neměla cenu. 

Podoba sukně byla limitovaná menším rozměrem látky co zbyl a taky mojí leností. Hezky by totiž vypadala sukně pouzdrová, ale vážně se mi nechtělo rovnou se začít učit kreslit střih na něco dalšího a ani materiál by se na ní nehodil.

Volba padla na lehce nařasenou sukni ke kolenům. Obdelník látky jsem prošila velkými stehy bílou stehovací nití (aby se mi připárání dobře hledala), látku nařasila, naaranžovala k živůtku, přišpendlila a nakonec přišila a šev vyžehlila. 
Na záda jsem umístila skrytý zip a háček, který ho zajišťuje proti rozevírání, začistila všechno co bylo potřeba a na světě byly šaty! První šaty, které jsem zvládla vyrobit od začátku do konce sama, od první čáry na papír po poslední steh.

Když jsem se s nimi dostatečně pokochala, začaly mi připadat trochu  obyčejné a dílo jsem završila našitím řady drobných metalických korálků, abych jim dodala trochu lesku.

Ušila jsem si možná už i hezčí šaty, ale přiznávám, že na tyhle jsem vážně pyšná. S pokusy s vlastními střihy budu určitě dál pokračovat, i když příště budou určitě z lepší látky. 

pokračování..